Básnění

....Chybíme si...

Zdenka Weisová (2015)

po větru posílám Ti vzkaz....

Holubí pírko pošimrá Tě na nose a ty třeba uslyšíš

Chybím Ti?

Odháníš mě ve svých myšlenkách?

Kouříš doutník a díváš se z okna do šedého nebe....

Čteš v mracích můj vzkaz a mé myšlenky jsou obrázky pro Tebe... Chybím Ti?

Vůně v koupelně šimrá v nose, a ty před ní utíkáš... vlezeš do postele kde nedávno spalo se, cítíš mé tělo? můj Otčenáš? Chybím Ti?

Nebo popíráš sám sebe? Chci být sám a míjet se dál...protože něco mi vzalo kus Tebe. Chybím Ti?

V lednici kousek cukroví, dal si do pusy sobě myslíš si, chci být sám, a uklidním se až v hrobě. ...Chybím Ti?

Jdou ženy chůzí houpavou a smějí se na Tebe, hledáš v nich kousek mě a nebo vidíš jen sebe? ...Chybím Ti?

Dlaně propojené na řadící páce Tvého auta, palce se hladí tiše, vysílají morseovku do srdcí vzájemně svých...cítíš mé motýlky v břiše?..... Chybím Ti?

Objetí letmá či vřelá, slova hladivá či chladná, Tvá ústa přede mne rozprostřela.Chybím Ti?

Když usínáš, podíváš se na svůj telefon,mám ji napsat? Stojím o to....jsem prázdný a hluchý....kde uslyším ten správný tón?....Chybím Ji?

Když ležíš v posteli, možná jsi a nejsi sám, moje duše se s Tvou setkává a ptá se.... Chybím mu?

po větru posílám Ti vzkaz....

Pro odvážného Muže

Zdeňka Weisová

Muži...

ať to co tíží duši Tvou, můžeš ven ze svého nitra dát. Přijď, podíváme se sobě do očí a mlčet můžeme snad.... ty vezmeš mé ruce do dlaní a já budu tvá zápěstní něžně objímat.

Přijď, vždyť říkat nic nemusíš, já se Tě na nic nebudu ptát, položíš mi svou hlavu do klína a můžeme na jedno horké léto spolu vzpomínat.

Položíš mi hlavu svou do klína a obejmeš mé boky, žena, která objímá Tvou duši, nehraje na úskoky. Pohladím Tvou bolavou duši, utiším v srdci tvůj žal, protože rozumět může jen tomu ten, kdo to sám prožíval.

Přijď ať to co mezi námi zamrzlo, může začít tát, tam kde zima kralovala, jaro začne barvami sytými čarovat. Tak udělej krok a pak ještě další, po špičkách, po malých krocích, ukloň se před Ženou, ohni se v bocích. Udělej úklonu, maličký chvat a pak chtěj mě ve své náruči šťastný objímat.

Já tam stojím a čekám, veliká, nádherná v celé své kráse, čekám na Tebe Muži, tak ohni se v pase. Otevřu ráda náruč svoji Tvoje rány a bolavé srdce moje láska zhojí.

Tak udělej krok a nenechej mě čekat ....už, čas utíká, začni být muž. Dávám Ti duši i lásku svoji, tak ber dokud dávám, je dávno po Tvém boji.

Polož mi hlavu do klína a obejmi mé boky. Skončila válka v nás. Je čas tvořit, milovat se a dohnat promarněné roky.

Vzdorovitá

jaro 2016

...neboj se maličká...krásná jsi celičká...(Ewa Farna)

Jsem žena ne pozlátko - jsem tygřice, ne koťátko

Jsem oheň i voda - jsem ta co v Tobě hlodá

Jsem zraněná a krvácím, víru však v lásku neztrácím.

Bojím se sebe sama protože vím, že takto jsem nepoznána.

Zraněná druhými, zranila jsem sebe, chtěla jsem se pomstít, jenže pomsta zebe...

Už nechci jít v kruhu svém, a znovu a znovu shořet jasným plamenem.

Chci vstát jako fénix z popela, být tou co jsem kdysi popřela.

Vyznání Brnu

Brno....

mé veliké město,mám Tě hluboko v srdci svém, znám Tvůj pláč i smích, cítím v Tvém tepání lidské gesto.

Pod Špilberkem Ta drak spí, zdá se........och nikoliv probouzí ženskou duši a pohání ji k lidské kráse.

Brněnské věže a věžičky, kavárny, obchody i malé hrníčky.

Klapotem, dusotem Česká zní, lidé utíkají před časem, někam ...kam zmizela pěna a klid jejich dní.

Petrov a kostel každého návštěvníka vítá...kdo schody tisíckrát vyšel ví, že zbytečná je lidská i duchovní pýcha.

Pokleknout v tichu v Petrovkém kostele, nemá nic společného s falešným pozlátkem církve....

Pokleknout a dát hold všehomíru....

pokleknout a dovolit zacelit bolest v těle i v duši a znovu nalézt v sobě znovu ztracenou víru.